120 kroků za minutu

Ve středu jsem ve fitku zahlídla popis cvičení. Víc mě kdysi překvapil jen fakt, že krávy neuměj chodit dolů ze schodů.

Údajně se uvolním, spálím kalorie, posílím svalstvo, protáhnu se a budu odcházet odpočatá.

Ani ne. 

20:00 – lezu na pás, začíná lekce, jsem plna optimismu, od minulýho tejdne jsem všecko zapomněla

20:05 – dle slov lektorky se začínáme zahřívat; mám žízeň

20:10 – pociťuju mírnou euforii, skoro jako když jsem poprvý jedla samotnej slanej karamel prstem ze skleničky

20:15 – při pohledu do zrcadla jsou patrný fyzický změny - začínám se lesknout, kolegyně dokonce rudne

20:20 – dle lektorky spaluju; ve skutečnosti mám chuť na cigárko a představa dalších 25 minut mě děsí

20:25 – lektorka nás vyzývá k naklonění pásu a chůzi do kopce; přemejšlím o opuštění místnosti 

20:30 – lektorka tvrdí, že nám to jde pěkně; jediný, co mě drží na pásu, je úcta k předkům, kteří údajně přešli poušť, tak to přece nevzdám

20:35 – lektorka nám oznamuje, že "už jen tři rychlý, teď půjdeme 125 kroků za minutu"; vypadám jako portugalský vodní pes, potí se mi i tak nečekaná místa jako předloktí

20:40 – lektorka říká, že půjdeme jen 110 kroků za minutu a parádně si odpočineme; kdybych mohla promluvit, navrhla bych poněkud vhodnější formy odpočinku

20:45 – lektorka oznamuje konec a strečink; opakovaně zjišťuju, že mám patrně nějakou dysfunkci, protože neumím otáčet levým kotníkem doleva, koukám, jestli si toho nikdo nevšiml, ale kolabující spolucvičící jsou zaujati sami sebou

20:50 - konec; balím, opucuju stroj, opět pociťuju euforii, kterýžto pocity se násobí, když si uvědomím, že si můžu zapálit a doma se navečeřet

Takže tak.