Jak jsem potkávala kluky

Vzpomněla jsem si na to tuhle, ani nevim jak.

Takový to best/worst of, sice už si nepamatuju některý jména, ale co.

První rande byl Bohoušek od nás z baráku. Byl o měsíc starší, bylo nám rok a něco a já mu nechtěla pučit plechovou bandasku, a když mi ji nakonec sebral, narval do ní ruku a nemohl ji dostat ven, pročež přišla paní Štěrbová, vrhla na Bohouška káravý pohled a šla pro mejdlo. 

To jsem byla na gymplu a nemělo to bejt rande, ale že bratranec spolužáka, co jsme se potkali někde v hospodě, má to vzácný album, co tak moc chci. Na vinylu.

Tak to teda měl, ale taky byl o deset let starší, což bylo v mejch šestnácti mírně řečeno strašidelný, ale že si dáme kafe a probereme muziku. Po asi třech minutách se mě zeptal, jestli mám ráda šlehačku. Znejistěla jsem. A jestli ji mám ráda na těle. Hlavou mi blesklo, jaký mají okýnka na záchodech a jestli prolezu. Vstala jsem a odešla. Bez toho vinylu teda. 

Další bylo poněkud epičtější a bylo to fakt skoro rande. Potkali jsme se na prázdninách, zjistili, že on je kamarád mý bejvalý spolužačky, nějak to fungovalo, tak jsme si dali rande v romantickým podniku Thirsty Dog. Považovala jsem to za schůzku přesně do okamžiku, kdy jsem po hodinách úprav se staženým žaludkem vešla a on haleká "čau, Oli, tohle je Simča, pojď si k nám sednout!" Jasně, Simča. Simča byla takový to "chcípla ti kočka, ale můžeš si ji nechat vycpat".

Vtipnej byl Bezzubka. Potkali jsem se u spolužačky, kde jsme si všichni tři povídali do rána a on se mi nad ránem svěřil, že má vyndavací zub, protože měl havárku a ten zub zůstal ve volantu, a jestli mi to neva. Neva. Ani básničky do diáře mi neva. Vzkazy psaný na jízdenky z vlaku mi neva. Ani že mě pokaždý vyprovázel až domů a jednou v létě to nestihl a ujel mu vlak, ale táta řekl, že k nám nesmí, a tak počkal do rána v parku u hřbitova a pak přišel na snídani. Fakt mi to neva. Pak mi teda trochu va, že chodil s jinou holkou a neřekl mi to.

Jedno rande na gymplu jsem maličko pokazila tím, že jsem předtím šla s kamarádkama na víno, abych překonala nervozitu, takže jsem dorazila pozdě, měla jsem docela špičku a poučena z předchozích nezdarů jsem ho preventivně poslala do háje a nakonec se rozbrečela, čímž jsem mu v asi deseti minutách v kostce předvedla, o čem by byl život se mnou. 

No a taková ta moje klasická performance byla, když jsme měli jet na výlet.

No tak jsem dáma, že jo, je mi dvacet, beru propínací šaty až na kotníky, a botičky na podpatku. Jeho výraz byl k nezaplacení. Mlčel. Jeli jsme na Bezděz. Zvládla jsem to a ještě jsem u poloviny spoluturistů vyvolala dojem, že se tam něco natáčí. Ty šaty byly černý. A vzala jsem si šátek, kdyby foukalo. Černej.

Pak jsem si dali nějaký kafe a on kouká na moje ruce, říkám si, teď řekne, jak mám malý a rozkošný ruce, stopro... "Tys měla ty malíčky voba zlomený?"