Blahoslavená chudá duchem

Mám svý limity. Onoho času jsme jely Růženkou na pracovní schůzku, když mě někdy pod Kunětickou horou upozornila, že navigace mi říká, že mám jet doprava, zatímco vizualizace mi ukazuje doleva. Ukázalo se, že tam mám nějaký divný – zjevně vlastní – nastavení, kdy mám sever vždycky nahoře. Což je v pohodě pouze tehdy, kdy jedu přímo na sever. Třeba do Písku jedu vždycky úplně blbě. Pokoušela jsem se o přenastavení, ale dostala jsem z toho prakticky závrať. Pak jsem si půjčila navigaci od Růženky, ale přišlo mi to nějaký divný. Když jsem se s tím svěřila bráchovi, bylo mi doporučeno, ať si ten telefon otočím, což jsem učinila, v kteroužto chvíli mi došlo, že se nic nestane, protože tam je ten gyroskop nebo co, a obraz zůstane, ať aparátem otáčím, kam chci.

V podobných chvílích, kdy mi jaksi nestačí znalosti, nebo zdravý úsudek, který by mě zbrzdil, mi naopak pomáhá jakási bohorovnost. To mi bylo asi dvacet, když jsem byla přibližne dva týdny v nový práci, a nevěděla jsem skoro nic. Jednou v polední pauze přišel do firmy nějaký pán, že se dceři rozbila klávesnice u Performy, a že by chtěl novou. Zjistila jsem, že je skladem fyzicky, ale ne v systému, tak jsem ho v nouzi přesvědčila, že to je zbytečná investice, a když zaplatí pouhý dvacetinásobek předražené zastaralé periferie, bude mít dcerka parádní počítač v barvě zralý mandarinky. Navíc jsme ho měli skladem fyzicky i systémově. Pán o čtyřicet minut později odcházel o padesát čtyři tisíc lehčí a o iMaca těžší.

Podobně jsem po asi třech letech používání auta, který mělo takhle vpravo takovej čudlík se zámkem na zamykání řadicí páky, zjistila, že klíč potřebuju pouze na odemčení, ale zamknout to můžu pouhým zatlačením čudlíku, zatímco doposavaď jsem používala klíč i na zamčení. Nedokážete si představit, jak byl ten střední panel od toho šmátrání klíčem neuvěřitelně orvanej. Dál jsem teda klíčem pouze odemykala, ale nebylo to ono.

Což je ale celkem prd proti pánovi, kterej tátovi do železářství, kde měl i výrobů klíčů, přinesl na papíře obkreslený klíč a dožadoval se jeho výroby. Táta se zmateně koukal na pána, na zelený neumělý obrys klíče, a klidným hlasem člověka pracujícího s narušenými osobami mu vysvětlil, že klíč se upíná do strojku a stavovská čest mu zakazuje vyrobit klíč z papírový předlohy. 

Jedním z mých nejlepších kousků, kdy jsem rozhodla, že systém v mojí hlavě je mnohem lepší než stávající, byla kauza z mojí první práce, kde jsem měla na starosti dopravu různých zásilek ze Skandinávie. Moje prakticky nulová schopnost orientace na mapě mi v kariéře v logistické společnosti naprosto nebyla překážkou, byť mapa ČR mi připadala jako avantgardní balicí papír. Tyhle dvě zásilky dorazily v pořádku až do Prahy, kde jsem se jich ujala já, která jsem se čerstvě rozhodla, že si zásilky budu rozřazovat nikoliv podle PSČ, ale podle váhy. Bohužel měly dvě z oné várky přesně jednu tunu, takže jednoho krásného odpoledne dorazila do Choustníku tuna čokoládové polevy, zatímco ve stejnou dobu se zaměstnanci Opavie radovali z nového stroje na výrobu chipsů.

Tak mě napadlo, že až budu jednou hledat práci, tohle bych měla smazat.