MDŽ

Tak máme mezinárodní den. Být žena je úplně v pohodě, zejména do přibližně třinácti let, pak přijde estrogen a prsa.

To vám nikdo neřekne, co s tou hormonální horskou dráhou, která plynule vystřídá dětské úzkosti. “Aha, tak ty nevíš, co si počneš se světem, tak tady máš kýbl hormonů, a než budeš na střední, tak ti narostou dvojky, tak si nějak poraď.”

Narazila jsem na internetech na otázku, jaké dárky se nám mají dávat, jestli kytky nejsou moc klišé. Netroufnu si mluvit za ostatní, ale za mě – nejsou. Čokoláda je taky v pořádku. Parfémy taky cajk. Nějaký ten šperk – v pořádku, může být. Vlastně všecko kromě autobaterie nebo příklepové vrtačky je dobré. A dostat třeba oblíbenou knížku z bazaru, to je něco. 

Nebudu vzdávat hold těm fantastickým ženám, které jsou obecně oslavovány proto, že si vydobyly své ve světě, který je mylně považován za výhradně mužský. Kleopatra, Amelia Earhart, Eliška Junková, Marie Curie-Skłodowska, Coco Chanel, Golda Meir, Margaret Thatcher. Nemyslím si, že by to žádná jiná nedokázala. Jsem přesvědčená, že zrovna tyhle dámy prostě byly odhodlané a měly kuráž. A taky jsem přesvědčená, že ženskou ambicí není prosazovat se v mužském světě, naopak mám dojem, že mužský svět ani neexistuje, a jestli přece jo, jsou naše světy evolučně dokonale propojené. Skutečnost, že muži nemají nic lepšího na práci, než vymýšlet proudové motory a řídit jaderné štěpení, nám dává prostor pro ty skutečně důležité věci.

Tak jaké to je, být ženská. Není to jako být na prázdninách, co si budem. Nejdřív se musíte definovat. Můžete být křehká intelektuálka, pak doporučuju převážně černé oděvy s šálovým límcem a kostěné brejličky; vědkyně pohroužená do studia nebo výzkumu, ale měla by vám slušet bílá, kvůli laboratornímu plášti; nonkonformní lesana bez vetších materiálních potřeb, kromě bosobot a doma vyrobené kosmetiky, která chytne už druhý týden plíseň. Tam bych doporučila práci s obchodě s keramikou nebo bezobalovým zbožím. Tam nepotkáte celý den ani živáčka, takže nikomu nebude vadit, že používáte neefektivní přírodní deodorant. Dělám si prdel, klid.

Být ženská je skvělé. Máte k dispozici hebké tělo, vlasy na pohazování nebo natáčení na prsty, pusu na líbání nebo ofrněné špulení, úsměv, oči, které můžete mhouřit, klopit, nebo jima mrkat, případně je vykulit v němém úžasu, prsa, menší, nebo větší, schovaná, nebo poodhalená. Taky jemné ruce, a nohy a roztomilá chodidla. Taky máte naděje, fantazie, tajemství, ambice, vášně, šarm a kuráž.

Můžete mít muže, děti, kamarádky, kočky, práci, velkou knihovnu, spoustu bot a sbírku parfémů.  

Být ženská není tak úplně skvělé. Některé kamarádky nejsou tak úplně kamarádky. S muži to je ještě složitější. Muži totiž rozhodně nejsou kamarádky. Jejich zájem, pozornost, a zároveň neochota sdělovat emoce a věčná touha zůstat volný vám můžou udělat ze života první kruh pekelný. 

Není to skvělé, protože jste ve smyku nejistot a obav, a ve věčné smyčce očekávání a zklamání. Protože víte, že jednou rezignujete a necháte okolo sebe všecko jen tak plynout, protože jednoho dne umře vaše poslední vzdorovitá buňka, pozůstek rané dospělosti. 

Musíte se zorientovat v nárocích kladených společností a najít si přirozenou rovnováhu mezi obecnými požadavky na vzhled, BMI, vzdělání, přiměřenou kariéru, schopnost a ochotu zplodit potomky. A nesmíte se zbláznit a měla byste se brzy vrátit na předporodní váhu a nemít oprýskaný lak na nehtech. Vychováváte děti, a celou dobu máte strach, že děláte něco špatně. Pokud byste na to chtěla zapomenout, máte rodiče, kteří vám to kdykoliv ochotně připomenou. Čím lepší nedělní oběd uděláte, tím spíš se před polednem náhle objeví vaše, nebo jeho matka s krabičkami s uvařenými pokrmy. A běda, jak zašantročíte víčka.

Tak šťastnej a veselej, holky.