sobota 20. ledna 2018

Bude to mít asi 02:30

Říkám si, co mi tak asi proběhne před očima.
Nejdřív cesta kloubovým autobusem do jeslí. Jak mě kousla vzteklá křečice do ukazováčku. Jak jsem venčila křečky a ani jeden se kupodivu nevrátil.
Jak jsem chodila s maminkou do lékárny a "vařila" lektvary.
Jak mě táta naučil jezdit na kole na ochozu obchoďáku Ládví.
Jak maminka přivezla z porodnice bráchu Oldu a já ho nabízela sousedům výměnou za kotě.
Jak mi Müller v první třídě jednu fláknul a já ho kousla a oba jsme šli do ředitelny.
Jak jsem se ztratila ve Smržovce a všichni mě hledali a já jsem se vrátila po starý sáňkařský dráze.
Jak svítilo sluníčko a já jsem šla s Lenkou ze školy schválně tou delší cestou.
Jak jsem upekla první bábovku.
Jak jsem zatahovala na střední a kupovala si levný víno.
Nádraží v Aldershotu a paragánskej odznáček.
Jak voněly a chutnaly chorvatský přístavy a jak přišla bouřka.
Její dlouhý řasy.
Jeho oči jako čokoláda.
Kutnohorský kostely.
Šumava a maliny a borůvky a výšlapy a sešupy.
Kočičí oči.
A čert ví co dál.




Žádné komentáře:

Okomentovat