Čichám

Pamatuju si hrozný nesmysly, třeba číslo táty Míry do práce, kam jsem vždycky chtěla volat o víkendu, když jsem jezdila k vlastnímu tátovi (protože doma jsme telefon neměli a on míval noční, tak jsem věděla, že je vzhůru ) a nechtěla jsem tam bejt, tak aby si pro mě přijel. A nejlíp si pamatuju, jak voněl ten jeho osmdesátkovej kancl, trochu kafem, trochu papírama a trochu takovým tím prošlapaným linoleem.

Asi jako většina mám čichovou paměť. Zásadní a pozoruhodný, ale i docela banální chvíle mám spojený s vůněmi.

Jak voněl mámin svetr, kterej nosila na zahradu. Takovou tou vyfoukanou vůní a trochu po březovým šamponu. Visel vždycky v chodbě, byl myslím světle šedej, na knoflíky.

Pak samozřejmě vůni školy v Počernicích, směs vůně křídy, kafe z kabinetů, starejch map a pachu kamennýho baráku – ten se proměňoval podle toho, jestli bylo horko, nebo zima. Studená vůně nebyla moc příjemná, ale když na schody svítilo celý dopoledne sluníčko a za okno vylezla sousedovic kočka, tak to šlo. 

Gympl byl nejdřív takovej neurčitej, ale začaly tam vonět první cigarety a levný vína. A moje vanilková voňavka, a taky parfém učitelky společenskejch věd, co voněl jako ozón. A trochu umělej pach nějakých nátěrů podlahy v tělocvičně, smíchanej s odérem žíněnek a studeným kovovým pachem mobilních branek a štendrů na sítě. A pak ty další vůně, zajímavější cigaretky, vlasy jednoho kluka, kterej byl o rok vejš a měl zelený oči a uměl to vokecat jako žádnej jinej. 

Tu vanilkovou voňavku jsem měla, ještě když jsem odjela do Anglie.

Tam to vonělo úplně jinak. Jednak různýma fastfoodama na ulici, ale taky čajem s mlíkem a rozpustným kafem. To bylo úplně nový. Vybavuju si, jak voněl dřevěnej plot, okolo kterýho jsem vodila děti, který jsem hlídala, do školy. Trochu térem a trochu za ním voněly nějaký jehličnany. 

A taky trochu zatuchlej pach polstrovanejch sedaček v hospodě na hlavní ulici a jak divně smrdělo pivo, který nemělo pěnu, tak jsem radši pila gin s tonikem.

Jeho parfém, smíchanej s vůní kožený bundy a modrejch L&M. Vůně horkýho června a hotelovejch ručníků.

A taky třeba jedna kavárna nad pasáží, kudy jsem často chodila, kafe a zvláštní vůně prostoru, směs pachů z vinotéky a závanu z ulice, trochu smradu z výfuků a trochu čerstvýho vzduchu, kterej se měnil, jak se stmívalo a ulice chladla.