Jak jsem tuhle spadla z kola a mám ty tři štychy, tak jsem musela na tetanovku a nějak vyšlo najevo, že jsem byla u lékaře naposled před léta Páně 2005 a že by bylo vhodný se dostavit na prevenci.
Všecko bylo cajk až do chvíle, kdy pan doktor revidoval rodinnou anamnézu a zeptal se: "Rodiče žijí, jsou zdrávi?"
To by se opravdu mohlo stát, že... to se mě přece takhle nemůže ptát, může mi vyčítat kouření nebo kila navíc, ale nemůže tohle, tady se řeší moje fyzická schránka, a ne, že tu jednou s bráchama budeme sami.
Si říkám, jestli bychom se chovali jinak s vědomím, kolik komu z nás zbejvá času. Jak snadno plejtváme časem, jak snadno někoho zavrhneme a opustíme, protože se domníváme, že máme spoustu času a příležitostí.
A jak je ten konec vlastně blízko.
