čtvrtek 25. dubna 2019

Jak se stát influencerem

Buďte středně pohledný jedinec okolo osmnácti let věku (rodičové ve vás uvidí neškodnou celebritku, děcka vzor, značky prima žrádlo)

Založte si profily na YouTube a Instagramu. Obsah není důležitý, forma a filtry ano.

Pokud bydlíte mimo Prahu, zdůrazňujte, že nepotřebujete ruch velkoměsta, že tady máte klid na práci. Skutečnost, že chodíte do školy a živí vás rodiče, není nutné zmiňovat.

Randěte s někým, jehož věhlas vychází z podobně podnětného a svět obohacujícího prostředí. Části publika to bude rvát srdce, ale ty prachy, který spojení dvou brandů přinesou, ty na stromě nevyrostou.

Sdílejte všecko. Upravujte realitu. Tip pro dívky: vstaňte v šest, 40 minut makejte na perfektně přirozeném makeupu, 20 minut na stylingu snídaně, vraťte se do postele a v sedm udělejte takhle jsem se probudila selfíčko.

Dostáváte první smlouvu od velkého brandu. Poprvé jíte avokádový toast a zapíjíte to cold brew. Schopnost spolknout prakticky cokoliv se vám bude hodit.

Přestěhujte se do Prahy. Zdůrazněte, že ve městě to žije, ale vy si umíte odpočinout, že na venkově najdete klid a duševní rovnováhu a nevyhoříte. Skutečnost, že vám je sotva dvacet a nedělali jste nic, z čeho byste měli vyhořet, není důležitá, důležité je, kolikrát zmíníte pojem burn out.

Dělejte reklamu na cokoliv. Vaše publikum jsou děti 12-17 a ty mají obrovský vliv na přetížené rodiče neschopné odporu vůči požadavkům na koupi sluchátek, tepláků, makeupů, mobilů nebo sportovní obuvi v ceně ojetého vozu nižší střední třídy. Děti nepoznají, že jejich svět vám je v lepším případě lhostejný, v horším případě jím lehce pohrdáte. Máte to v kapse.

Zřejmě v důsledku naprosté jalovosti vašeho života začínáte pociťovat potřebu stát influencerem.
Dejte si "pauzu" od sociálních sítí a dramaticky to ohlašte předem. (Celý týden bude mít samozřejmě tlamu přilepenou na Instáči, ale nepostnete nic, takže to bude vypadat, že odpočíváte.)

Vraťte se online a užívejte si úlevně-orgastický ryk publika. Smažte některé staré příspěvky, aby bylo zjevné, že odstřiháváte od minulosti. Teď budete něco jako věrozvěst. Na Instagram postujte signifikantní množství černobílých fotografií, doporučují se zejména kužely světel pouličních lamp, industriál, artritické ruce náhodných stařenek z tramvaje. Ukážete tak, že jste citliví, pozorní a máte křehkou duši umělce.

Přichází čas na rozhovor v nějaké internetové TV. Pohovořte o vlivu sociálních sítí na mladé, jejich prioritách, o tom, že společnost se mění. Mějte tak zaujatý a pravdyplný výraz, že nikdo nepozná, že jde po posun od explicitní komerce k její rafinované formě.
Doporučuje se mít černý rolák, mrkváče, boty New Balance a párkrát si opřít prsty o bradu, jako to dělal Steve Jobs. Pokud jste mužského pohlaví, je čas nechat si narůst vousy, pokud vám už rostou. Pokud ženského, chce to drdůlek, nebo odrosty. Mluvte o knihách.

Gratuluju, jste influencer. Teď se ty prachy pohrnou jako děti na Utubering.






pátek 12. dubna 2019

120 kroků za minutu

Ve středu jsem ve fitku zahlídla popis cvičení. Víc mě kdysi překvapil jen fakt, že krávy neuměj chodit dolů ze schodů.


Údajně se uvolním, spálím kalorie, posílím svalstvo, protáhnu se a budu odcházet odpočatá.

Ani ne. 
20:00 – lezu na pás, začíná lekce, jsem plna optimismu, od minulýho tejdne jsem všecko zapomněla
20:05 – dle slov lektorky se začínáme zahřívat; mám žízeň
20:10 – pociťuju mírnou euforii, skoro jako když jsem poprvý jedla samotnej slanej karamel prstem ze skleničky
20:15 – při pohledu do zrcadla jsou patrný fyzický změny - začínám se lesknout, kolegyně dokonce rudne
20:20 – dle lektorky spaluju; ve skutečnosti mám chuť na cigárko a představa dalších 25 minut mě děsí
20:25 – lektorka nás vyzývá k naklonění pásu a chůzi do kopce; přemejšlím o opuštění místnosti 
20:30 – lektorka tvrdí, že nám to jde pěkně; jediný, co mě drží na pásu, je úcta k předkům, kteří údajně přešli poušť, tak to přece nevzdám
20:35 – lektorka nám oznamuje, že "už jen tři rychlý, teď půjdeme 125 kroků za minutu"; vypadám jako portugalský vodní pes, potí se mi i tak nečekaná místa jako předloktí
20:40 – lektorka říká, že půjdeme jen 110 kroků za minutu a parádně si odpočineme; kdybych mohla promluvit, navrhla bych poněkud vhodnější formy odpočinku
20:45 – lektorka oznamuje konec a strečink; opakovaně zjišťuju, že mám patrně nějakou dysfunkci, protože neumím otáčet levým kotníkem doleva, koukám, jestli si toho nikdo nevšiml, ale kolabující spolucvičící jsou zaujati sami sebou
20:50 - konec; balím, opucuju stroj, opět pociťuju euforii, kterýžto pocity se násobí, když si uvědomím, že si můžu zapálit a doma se navečeřet

Takže tak.



pondělí 1. dubna 2019

Když tak pěkně cvrlikáte

Rozhodla jsem se nebejt na Twitteru, takže můžu jen domejšlet, jak se na Cvrlikyho dneska vzpomíná. A není to nijak zvlášť těžký. Taky jsem si vzpomněla, žejo.
Hodně z těch lidí, která na Twitteru je, je lepší, než vypadá online, docela dost jich je pěknejch bohužel jenom online. 
Než začnete vzpomínat – fakt to všechno zvládáte? Děláte dobrý skutky, o kterejch netweetujete? Vaříte a pečete a nefotíte? Stačí vám opravdový reakce, který zažijete jen vy sami a jednou, ne znásobený stovkou lajků? Nemělo něco z toho, co máte na účtu, zůstat mezi čtyřma očima?
Za sebe můžu říct, že jsem to nezvládala, ani trochu.
S odkazem na Cvrlikyho a vaše DM, který jste loni (imho nepochopitelně) zveřejňovali – nejsou ony důkaz, že to nejzajímavější je zvenku neviditelný?