Onoho času jsem viděla seriál o britský královský rodině, a že voni mají bejt na co pyšný, vnucí se povedli, v uniformě vypadaj dobře, našli si hezký brunetky, tak snad ty jejich děti budou mít pěknou barvu a nedostanou úžeh od světla v ledničce, ale teda mají i věci, na který zrovna moc bejt pyšný nemusej, ty jejich bejvalý kolonie některý žejo, ale teda musím říct, že královna ten homeoffice dává dobře už 68 let, to by každej nevydržel. No a tahle paní tam říkala, že někdy je jejím největším a nejtěžším úkolem nic neříct.
Jsem si řekla, že to zkusím. Jako když to dá královna, proč ne já. Nevidím tam velkej rozdíl, ona má větší barák a má ty psy krátkejma nohama a v autě má volant vpravo, ale takovej je život.
Tyvole, co mě to stojí sil, nic neříct! Nedržkovat v práci, nenechat ambice převážit schopnosti, nehádat se s rodičema o čemkoliv, neřvat na děti, že mají bordel v pokojíčku, za prvý to vědí, nejsou blbý, a za druhý nemůžu říct, že by to ve zbytku baráku bylo nějak výrazně odlišný.
Je to šichta nepoučovat obsluhu v restauraci (před koronou), že já jsem zákazník a mám peníze a jsou tam oni kvůli mně, a ne já kvůli nim a čekat na jídelák 10 minut je jasnej rok 1982. A hlavně nic nepsat na socky. Jak já mám dycky chuť to všem vysvětlit, ale pak si vzpomenu, jak se na mě sesypaly cizí mindráky a jak třeba 3 měsíce po tom, co jsem zmizela Notanymorovou, měla jistá nóbl a vzdělaná osoba potřebu poznamenávat, že doufá, že už nikdy nevidí tu moji zdegenerovanou kočku. A to si řeknu, Olgo, buď stronk independent vomn, nedělej ze sebe žrádlo pro ryby, ať si tam vystrkujou ega a kozi, ale <pak mi uletěj nervy jako před měsícem, a hups, už tam jsou vlaječkáři a pánové s klesajícím libidem, jako to já chápu, že je seru, a některý jsou to jurové statečný a píšou mi, že si mám pustit porno s afroamerickými protagonisty, některý jsou sralinky a píšou vzkazy, kde mě nejmenujou, a navzájem si to lajkujou.
No tak já jsem rozhodla, že dokážu bejt laskavá, a když mě bude něco žrát, upeču housky, nebo pudu zamýst před barák a vono se to zmizí a bude to zmizelý. Jako když je špatnej luft, nemá cenu řvát, že tu něco smrdí, lepší je vynést koš a otevřít okno. Práci mám stejnou už dva a půl měsíce, tak palečky, děcka.
P.S. Těsto na housky kyne.
