Rozhodla jsem se nebejt na Twitteru, takže můžu jen domejšlet, jak se na
Cvrlikyho dneska vzpomíná. A není to nijak zvlášť těžký. Taky jsem si
vzpomněla, žejo.
Hodně z těch lidí, která na Twitteru je, je lepší, než vypadá online,
docela dost jich je pěknejch bohužel jenom online.
Než začnete vzpomínat – fakt to všechno
zvládáte? Děláte dobrý skutky, o kterejch netweetujete? Vaříte a pečete a
nefotíte? Stačí vám opravdový reakce, který zažijete jen vy sami a jednou, ne znásobený
stovkou lajků? Nemělo něco z toho, co máte na účtu, zůstat mezi
čtyřma očima?
Za sebe můžu říct, že jsem to nezvládala, ani trochu.
S odkazem na Cvrlikyho a vaše DM, který jste loni
(imho nepochopitelně) zveřejňovali –
nejsou ony důkaz, že to nejzajímavější je zvenku neviditelný?
Nezvládám...
OdpovědětVymazat