Generace Z irl

Podle Wikipedie je pro generaci Z typický život online a ve vysokém tempu.

Hahahahahaha.

Sobota.
"Zlatíčko, ráda bych zítra vyrazila okolo desáté. Ráno."
(po 5 minutách)
"Mluvilas na mě?"
"Ano, říkala jsem, že bych ráda..."
"Já jsem tě slyšela."
"Tak proč se ptáš?"
"Zkouším, jestli si to pamatuješ."
(hluboký nádech, výdech, nádech, výdech)

Neděle, 8:30
"Vstávejte, snídaně, pojedeme na výlet!"
"My?"
"Ano."
"Teď pojedeme?"
"Ano."
"Kam?"
(tlumeně) "Tímhle tempem leda do prdele."
"Heeeej... do prdele nejedu."
"Promiň, měla jsem na mysli Český ráj."
"K" (už neříkají OK, je to dlouhý, říkají "K".)

10:30
"Už bychom mohli vyrazit."
"Ups, to nedávám, musím si umejt vlasy."
(hluboký nádech, výdech, nádech, výdech)

11:30
(nervózně) "Mohli bychom už jet, prosím?"
(uvolněně) "Nevim, co si mám vzít na sebe...."
(hystericky) "Některou ze svých osmiset mikin třeba?"
"Cožeee?"
"Vem si prostě nějaký voblečení, kurvadrát, já už nevim!"
"Buď dobrá."
(hluboký nádech, výdech, nádech, výdech)
"Mikinu myslíš jakou k těm botám?"
"Jakejm?"
(povzdech) "No to nevim právě. Mám si vzít bílý?"
"Jdeme do lesa, ne na Fashion Week!"
(udiveně) "My nejdeme na Fashion Week?"
"Ne."
"Ale budou tam lidi."
"Velmi pravděpodobně."
"K."
...
"Tak já si vezmu falcony."
"Buď tak hodná."

12:30
(umytá koupelna, kuchyně, vypitá třetí káva)
(radostně) "Heeeej, mám vyfénovaný vlasy, už jen make-up a můžu!"
"Neuspěchej to."
(podrážděně) "To byl sarkasmus?"
"Kdepak, miláčku."
"K."

13:00
"Najíme se cestou?"
"No jestli se chceme vrátit, než padne sníh, tak budeme muset."
"Hele, a chtělas vůbec děti?!"
"Nechtěla, ale co už."

13:15
(v autě)
"Můžete koukat ven a ne do mobilů?"
(dvojhlasně) "Proč jako?"
"Protože jsem to řekla."
(jeden k druhému) "Kámo, hele, random srnka."

13:45
"Tak jsme tady, vystupovat."
(otevře dveře a rychle je zavře) "Tyvole, tam je zima, nikam nejdu."
"Ale jdeš."
"K."
...

"Jakoby já asi nastydnu."
(podruhé promlouvá od 13:15) "Same."

"Už tam budem?"
"Děláš si prdel?!"
"LOL. Jo. Buď dobrá."

16:00, cesta zpět
(ležérně ze zadních sedadel)
"Ale bylo tam hezky třeba, neříkám nic."